Kostelec nad Orlicí

Poblíž obce prý kdysi stávala osada Grunda. Jednou na jejím místě orali dva čeledíni, každý na svém poli. První muž vyoral zvon a věnoval ho do kostela sv. Jiří.

Byl vysvěcen na jméno „Ambrož“ a při zvonění volal: „Vyorali mě!“ Druhý čeledín také narazil pod zemí na zvon, ale protože to netušil, jen zlostně zaklel a zvon se propadl pod zem. Tento zvon je celý ze zlata. Vypráví SEO optimalizace tom, že býval zavěšen v klášteře v Grundě, ale schoval se do země před hrůzami třicetileté války. 

Býval zavěšen v klášteře v Grundě, ale schoval se do země před hrůzami třicetileté války. Zvon putuje pod zemí a až dojde pod borovici Erbenku (pod níž s oblibou sedával Karel Jaromír Erben), svině jej vytrhne za země, zvon zazvoní, klášter se objeví znovu v bývalé kráse a nastane nový věk světa.

Pověst v různých úpravách převyprávěli i Alois Jirásek (Staré pověsti české) a Karel Jaromír Erben v básni Věštkyně (sbírka Kytice).