Autoerotice klidně můžeme v nadsázce říkat „masáž penisu“, zní to učeněji než masturbace. Ale nemusíme se uchylovat k sebeukájení, na masáž penisu jsou zručné odbornice. A to doslova. Jakmile se vydáte na celostní erotickou masáž, je jasné, že jde o vrcholný zážitek. Tvářit se puritánsky a tvrdit, že nejde o sex, by bylo hrubě pokrytecké. Nebudeme si, my chlapi, nic namlouvat. Pohled na krásnou, mladou nahou masérku potěší každého a když na vás umí zapracovat tím správným způsobem, tak nikomu nebude líto „propasírovaného“ času.
A kde takové krásné a zručné masérky hledat? Třeba na portálu https://pleasure-world.com/.
Falus jako symbol štěstí
Představte si, že je země, kde mužské přirození potkáte na každém tržišti. Tím nemyslím v kalhotách prodejců, ale jako vystavené zboží. Samozřejmě, že ne lidský, ale nejčastěji dřevěný, ale i kamenný nebo plátěný, vyšívaný. Tou zemí je Bhútán, země falům zaslíbená. Zní to možná divně, ale je to tak. Tohle nevelké horské království má v mystice a tradici zakódováno, že mužské přirození nosí štěstí. Tedy kromě dětí samozřejmě. Když zároveň napíšu, že jde o zemi velmi zbožnou, pak to vypadá jako protimluv. Jenže není. Kdo tam nebyl, neuvěří. Obří tenisové graffiti tam zdobí domy, najdete je coby malované a vyřezávané mezi suvenýry a dokonce i na malých domácích oltářích. Do ložnic jsem se nedostal a bhútánské intimní chvilky neznám, takže jak vážně berou manželky přirození svých protějšků vážně, to nevím. Ale jako turista jsem zíral. Každý by chtěl vědět, kde se tohle „pindíkové“ zbožštění vzalo.
Na vině je legenda údajně z 15. století. Tehdy obyvatele údolí řeky Puna Pshang Chhu trápili zlí duchové. Ničili úrodu, týrali lidi… Na pomoc dorazil mistr buddhistických umění Drukpa Künley. Postup, jak dál najevo, že nadvláda démonů skončila byl poněkud netradiční. Vrchní démonce svým pyjem vypíchl oko, takže ona oslepená ztratila sílu. Drukpa Künley pak pokračoval v šíření svých myšlenek pomocí dobrého jídla, pití a sexu. Metoda to byla podle všeho velmi úspěšná. Místní věří, že falus nejen, že chrání před zlými duchy, ale dokáže ovlivnit počasí ve prospěch hojné úrody. Není zas až taková vzácnost potkat muže, který má maličký stylizovaný pyj ve formě amuletu pověšený na krku.
Představa, jak Drukpa Künley šermuje pyjem arcidémonce před obličejem vypadá bizarně, ale pokračování příběhu je v zajímavém kontrastu s evropskou věroukou. Zatímco křesťané tvrdili, že sex je něco, co se má provozovat jen ve skrytu domovů, tady nešlo o nijak tabuizované téma. A hojnost jídla a pití? Ta tady sice nebyla, neboť Bhútán je země poměrně chudá, ale víra se přece jen mnohem lépe přijímá s alespoň poloplným žaludkem. Na druhou stranu i buddhismus má své peklo a démony, protože i strachem se dá dosáhnout mnohého.
Zatímco u nás máme sexuální poradny a umělé oplodnění, protože kvalita mužského spermatu v západní společnosti dlouhodobě klesá, v Bhútánu chodí si chodí pro radu do kláštera. Požehnání se jim tam dostane obrovským dřevěným falem.
Tahle cesta byla pro mě velmi užitečná, opět mi ukázala jeden z rozměrů tělesnosti. Představte si něco podobného u nás. Vlastně to ani nejde, byť mezi suvenýry najdeme kdejaký importovaný kýč. Od supermana po matrjošku.
Zatímco naši chlapi jsou na své přirození citliví, přece jen k němu mají poněkud jiný vztah. Bhútánští chlapi si svého mužství dokáží udělat legraci. A jejich ženy jsou na tom úplně stejně. Ale u nás? Na téma jeho velikosti se nesmí žertovat a naopak má symbolizovat velikost jejich činů. Když je něco agresivní, výbojný a nafoukaný, často v mužské společnosti zazní, že něco kompenzuje. Na druhou stranu se nikdo moc nechlubí, že využil erotických masáží včetně masáže penisu. Prostě jiná kultura.
